Víte, že mám 6 vnoučat a že je miluji a že si od nich nechám ledacos i líbit. Mé děti mi pak vyčítají: Ale to jsme my nesměli. Ale k věci.

Snacha poslala SMS s heslem: Dáme kafe. To v překladu znamená: Přijeďte, Amálku je třeba vzít na procházku, Matyášek spí v kočárku a malou nebaví chodit s kočárkem. Nepožili jsme alkoholických nápojů a tedy v cestě nám nic nebránilo.

Dojeli jsme, všichni byli venku, Amálka skákala na trampolíně. Babičenko Libušenko, pojď skákat na trampolínu. Od pohledu se tento pohyb jeví velice snadný a jednoduše proveditelný. Sundala jsem si boty a vlezla do klece. Rošt s pode mnou zhopnul, nohy to nečekaly a už jsem byla na zadku. Statečně jsem vstala a parkrát naznačila poskok. Rošt poslušnš pružil, vyskočit výš jsem se bála, měla jsem pocit, že ochranná síť je příliš nízko. Nedalo mi to. Ještě jednou jsem zkusila své nohy odlepit od podložky. Povedlo se, ale asi jen 10cm.  Je to neznámý pocit, budu se s trampolínou sžívat a možná i několikrát vyskočím.

Naštěstí děti nemají dlouhou výdrž a Amálka už mně vedla za další hrou.  Bylo to velmi milé dopoledne.